Doplňky

Běžná vrhací zbraň, která ale magicky samá skáče do ruky. A dají se s ní dělat zajímavé kousky.

Luk pro pokročilé hraničáře

Stará relikvie boha války z minulého věku.

Magická těžká zbroj pro zkušené a odvážné dobrodruhy, která vyžaduje nemalou výdrž a sebeobětování.

Zlatý magický luk, který střílí šípy ze světla

Volitelná schopnost zloděje od 6. úrovně rozšiřující jeho obranu.

Ceník a postup vypočítání ceny předmětů s astrálními démony.

Meč pro boj s nemrtvými.

Na samém vrcholu andělské hierarchie stojí Freyovi serafimové – bytosti tak blízké božské podstatě, že jejich pouhý pohled spaluje duše smrtelníků. Říká se, že serafimové jsou oči a hlas bohů, věční strážci nebeských trůnů, kteří nepřetržitě zpívají chvalozpěvy na počest svých pánů. Serafim má šest křídel pokrytých nesčetnými očima, která vidí pravdu v každé lži a čistotu v každé duši. Dvěma křídly si zakrývá tvář, neboť ani ostatní andělé nesnesou pohled na jeho svatou podobu. Dvěma si zakrývá nohy, neboť se nesluší, aby se božský posel dotýkal nečisté země. A dvěma posledními létá rychlostí myšlenky.

Golemista je theurg specializovaný na tvorbu a ovládání golemů – mohutných magických konstruktů, které slouží jako strážci, pracovníci či váleční kolosové. Na rozdíl od běžných konstruktů jsou golemové oživeni prostřednictvím ovládacího klíče – magického předmětu obsahujícího vázaného démona, který golema aktivuje a umožňuje jeho ovládání.

Luk, kuše či prak. Zbraně, které zabíjejí na dálku, mají na bitevním poli nezastupitelné místo. Zatímco Hraničář využívá luk jako přirozené prodloužení svého loveckého instinktu a Zloděj spoléhá na precizní výstřel ze zálohy, Válečník přistupuje ke střelbě jako k vojenskému řemeslu. Cvičí pravidelnost, disciplínu a schopnost střílet i pod tlakem nepřátelského útoku. Jeho střely sice postrádají přirozenou eleganci Hraničáře či lstivost Zloděje, ale vynahrazují to spolehlivostí a silou.

Družina dorazí do vesnice Hvozdná, která je známá těžbou vzácného dřeva. Vesnice je však v chaosu. Dřevorubci se nevracejí z lesa a ti, kteří se vrátili, jsou "divní" – jejich kůže šedne a tvrdne. Místní stařešina Jorun prosí o pomoc. Tvrdí, že „Les přestal dýchat a začal nenávidět.“

Hromadná léčebná prosba

Příchod do žaláře "Vzduch zde dole je těžký a chutná po železe a plísni. Slyšíte jen kapání vody, které v ozvěně zní jako odpočítávání času. Schody pod vašima nohama jsou ohlazené tisíci kroky těch, kteří se už nikdy nevrátili nahoru. Když se vaše pochodeň rozhoří, světlo dopadne na stěnu – je do ní vyryto stovky čárek. Někdo tu počítal dny... nebo oběti."

Vše začalo nenápadně. Ptáci přestali zpívat, voda v říčkách zhořkla a v samotném srdci lesa se objevil Černý kámen – obří monolit, který vyrostl ze země přes noc. Kolem něj se šíří „hniloba ducha“. Zvířata šílí, stromy usychají vestoje a hrdinové (jakožto strážci přírody) cítí, jak jejich vlastní moc slábne.

Podle legendy na počátku věků neexistovaly tyto rasy odděleně. Existoval pouze jeden lid – Děti Matky Přírody. Když se však do světa začaly tlačit civilizace lidí, trpaslíků a elfů se svými městy a doly, došlo k rozkolu. Děti přírody se neshodly na tom, jak čelit invazi „kovu a ohně“: Lešijové chtěli vyjednávat a lesy jen moudře chránit. Hejkalové chtěli vetřelce vyděsit a vyhnat hlukem. Vodianojové se stáhli do hlubin, kde na ně nikdo nemohl. Jezinky se uchýlily k temné magii klamu, aby přežily.

Popis a historie Hejkalové jsou vzdálenými příbuznými obrů a lesních duchů. Podle legend vznikli z prvního ozvěny, která utkvěla v hlubokém údolí a získala tělo. Jsou to teritoriální bytosti, které milují dvě věci: klid svého lesa a děšení každého, kdo ho narušuje. V historii byli Hejkalové známí jako "živé pasti". Dokázali rozbít celé armády jen tím, že v noci vyvolali paniku svým nadpřirozeným řevem. Nejsou vyloženě zlí, ale mají velmi svérázný smysl pro humor – čím víc se vetřelec bojí, tím víc se Hejkal baví. Pokud jim však někdo odpoví stejně hlasitým a nebojácným křikem, často si ho začnou vážit jako sobě rovného.

Vodianojové jsou prastará, vodní rasa, která věří, že všechna voda světa je propojená a oni jsou jejími strážci. Zatímco v lidových pohádkách jsou často viděni jako zlí mužíci, v herním světě jsou to hrdí obyvatelé podhladinných měst a říčních koryt. Mají složitou hierarchii založenou na hloubce a čistotě vody, ve které žijí.

Lešijové jsou prastará rasa bytostí zrozená ze samotné duše divokého lesa. Na rozdíl od elfů, kteří lesy obývají, Lešijové jsou jejich strážci a ztělesněním. Existují od počátku časů a jejich osud je neoddělitelně spjat se zdravím a vitalitou jejich domoviny. Jsou samotářští a nedůvěřiví vůči cizincům, ale pokud se k nim přistupuje s úctou, mohou se stát mocnými spojenci.

Jezinky nejsou jen "příšery z pohádek", ale prastará rasa, která se odtrhla od lesních elfů a divoženek v dobách, kdy svět byl ještě mladý. Traduje se, že uzavřely smlouvu s hlubinami země, aby přežily kruté zimy, což jim dalo jejich charakteristickou bledost a schopnost vidět ve tmě.