Lysandřino sochařské náčiní

,,U všech bohů, proč jsem ten nos vytesala nakřivo. To prostě nemůžu zachytit v kameni to co vidím!?"
- Sochařčina poslední věta v lidské podobě

Lysandra byla elfská sochařka pracující pro hradního pána Kamengardu, na svou pozici byla přijata ze dvou důvodů. První: potřebovali sochaře, protože ten předešlý se zbláznil a skočil z útesů. Druhý, že byla elfka a elfové jsou přece proslulí sochaři, ne?

Lysandra brzy začala pobírat honosný plat a začali se jí vršit poptávky. Ale se zvyšujícím se stresem a blížícími se termíny odevzdání soch, se její elvská tvářička čím dál časteji křivila při nadávkách na modely, nedodělané sochy i všemožné bohy. 

Nikdo si není zcela jist, jestli už bohům došla trpělivost, nebo ji vyslyšelo zlé zřídlo dole ve skalách pod základy hradu, jisté je jen to, že se Lysandra v noci za úplňku, když pracovala ve svém zahradním ateliéru, proměnila v Gorgonu, a tím se jí splnilo její přání, i když jinak než by čekala.

Při její přemněně se magicky pozměnilo i její sochařské náčiní, které se stalo součístí kletby. Náčiní je neobvykle účinné při sochání soch ze dřeva, či kamene. Navíc pokud by se Lysandra rozhodla, že je její obět v příliš strunlé poloze, nebo že má příliš hrůzy ve tváři, může ji jednoduše pomocí náčiní znovu oživit a doufat, že se jí podívá do očí v lepším postoji. Za použití však platí Lysandra i kdokoliv jiný krvavou daň, kterou je třeba zaplatit. Zranění se projevuje zvláštní formou bolesti, které, pokud nejsi Gorgona, lze léčit pouze magickými prostředky.