Křižák krápníkový

Prodírali jsme se ledovou tundrou už pátý den. Do dnešního rána hustě sněžilo a začínali jsme mít dojem že v našem provizorním ležení umrzneme. Sil jsme neměli moc ale bylo třeba vyrazit, jakožto průvodce jsem rychle určil směr a jali jsme se prodírat závějemi. Postup byl překvapivě rychlý a vše se tvářilo že dorazíme bez větších obtíží, dokud se neobjevila mýtinka s osamoceným stromem uprostřed. Stál tam jak strážní věž a jeho obyvatel nás bez našeho povšimnutí pozoroval. První to odstartovalo zmizení prvních dvou členů v čele. Z ničeho nic zmizeli ve sněhovém moři, zbyl po nich jen výkřik do tichého, štiplavého dne a tupý náraz někde pod bílou hladinou. Chtěli jsme se rozběhnout za nimi a zjistit jaký byl jejich osud, ale druzí dva mí kolegové byli v okamžiku doznění prvního výkřiku prošpikováni vlnou ledových jehel které se snasli odkudsi z nebe. Vyvázl jsem spíš štěstím, když jsem opouštěl mýtinu, ještě jsem se opovážil otočit. To už se z pod větví spouštěla obří bílá koule porostlá rampouchy, ze které tápavě vybíhalo osm dlouhých údů a snášela se ladně do čerstvě zakrváceného sněhu.

​Poznámka k boji

​Křižák krápníkový je nejnebezpečnější jako lovec ze zálohy. Často útočí z výšky (ze stropu jeskyně nebo větví stromů) a snaží se družinu rozdělit pomocí Drtivého kokonu. Pokud se k němu bojovníci dostanou blízko, použije Smršť rampouchů, aby je zpomalil a mohl opět ustoupit do bezpečí.