Hrobochodci

„Vidíš to taky, Vincente? To je nějaká pevnost, asi opuštěná, nesvítí se tam,“ řekl Květoš, když uviděl obrys budovy, i když byla naprostá tma.
„To je dobrý, začíná pršet, nerad bych byl…“
„Co to tam modře svítí? A tamhle taky, jde to k nám,“ vystrašeně zakvílel Květoš, tasíce svůj tesák.
„Mám pocit, že déšť bude naším posledním problémem. Jsou to lebky.“ Tak zněla poslední Vincentova slova.

Před lety probíhala v Říši půlnoční luny Velká bitva, ve které bojovaly Spojené Nezumitské armády proti lidem a jejich císaři. V této válce nastalo spoustu pohrom a neštěstí, ale za nejhorší je považována bitva u pevnosti Os-viec.

Tento strategický bod bránili lidé. Když se na obzoru objevilo několik nezumitských zástav, veškerí mágové, kteří by byli schopni pohromu odvrátit, zbaběle utekli a boj nechali na obyčejných vojácích, kteří neměli jak utéct, jelikož byli v obklíčení.

Přestože neměli své kouzelníky, bránili lidé Os-viec tak dlouho, dokud nezumitským čarodějům nedošla trpělivost a nerozhodli se k nejhoršímu činu, který kdy mohl jakýkoli čaroděj udělat.

Nezumité se dohodli, že poruší pravidla, jež se týkají všech mágů, a rozhodli se seslat zakázané kouzlo, tzv. Clórův masakr.

Během sesílání tohoto kouzla zemřelo vyčerpáním několik nezumitských kouzelníků, ale stálo to za to. Kletbu seslali. Celou pevnost zahalila jakási modrá mlha, a když se mlha zvedla, nebylo v Os-vieci jediného živého tvora — všichni lidé zemřeli.

Když však Nezumité otevřeli bránu, zjistili, že toto kouzlo má i vedlejší účinky — po všech lidech zbyla jen lebka, lebka, která modře žhnula. Lebky se po chvíli vznesly a kolem nich se vytvořilo tělo z toho, co se nacházelo kolem — ze sutin, zničených vozů, částí brnění nebo zbraní.

A tak vznikli hrobochodci. Clórův masakr zahubil jejich těla, nikoliv však jejich duše. Ty byly uvězněny v modrých lebkách. Lidé při své smrti toužili po pomstě tak moc, že si jejich duše vytvořily nové tělo — tělo silnější a odolnější než to jejich předchozí. Bohužel při této události ztratili všechnu lidskost a rozum, takže se z nich staly bojové mašiny, které zaútočí na každého, koho uvidí. Nezajímá je proč nebo kdo to je — útočí na každého.

Jediná šance, jak jejich duše osvobodit, je rozbít jejich lebku. To ovšem není jen tak, jelikož je to schránka s duší, proto se dá zničit pouze velmi silnou magii, silnou tak moc, že ji dokáže ovládat pouze pár desítek, možná jednotek nejmocnějších mágů. Pokud se do té lebky soustředí veliké množstí magické energie, lebka praskne a vypustí svého vězně.

Pokud by někdo přežil boj s hromochodci a byl tak pošetilý, že by někajou z jejich lebek odnesl s sebou, zjistil by že hrobochodci každý večer povstávají znovu a pokud nemají u sebe svoji původní formu, vytvoří si novou.