Darth Komarius

Ze zápisků alchymisty Raida.

Po zlomyslném zeleném skřetovi, který se tváří jako neškodný senilní stařec, žije v Dagobažském močále také zvláštní hejno komárů. Odvážný dobrodruh, kterému se podařilo setkání s ním přežít a uprchnout, popsal setkání takto:

Brodili jsme se po kolena močálem, všude kolem bzučel hmyz a kvákaly žáby. Bzučení zesílilo a z křoví se vynořilo černé hejno komárů. PJ oznámil, že začíná souboj. Iniciativu vyhrál náš vůdce, rytíř Lukáš z Tatujin. Tasil svůj meč a zvolal: „Do střehu, ty podlý, bodný hmyze!“

V té chvíli začaly cikády cvrlikat zlověstnou melodii: Dúm-dúm-dúm dum-du-dúm dum-du-dúm. Hejno komárů se zvláštně otřáslo, pak zhoustlo a zformovalo se do temné humanoidní postavy. Proti Lukášovi najednou stál temný bojovník, který měl na sobě pancíř a plášť z komárů vlající ve větru. Všichni jsme slyšeli jeho hluboký dech. Bojovník sáhl k pasu a vytáhl podlouhlý válec s výstupkem – na první pohled legrační zbraň. Ovšem pak zmáčkl palcem výstupek a – vžúúm – ze zbraně vystřelil krvavě rudý proud komárů do vzdálenosti jednoho metru. Komáří meč!

Lukáš se s ním utkal, a to byla chyba. Lukášův meč probodl temného bojovníka a z jeho těla vyletěl chuchvalec mrtvých komárů. Úderu krvavého meče do svého těla Lukáš nedokázal zabránit – jeho zbraň prostě nebyla překážkou. Komáři pronikli pod jeho pancíř a zakousli se. Bolestný výkřik našeho rytíře se nám zaryl do uší. Rudý meč našeho nepřítele pulsoval novou silou a rána po meči našeho přítele se zacelila – noví komáři díru zaplnili.

Souboj jsme sledovali ještě další dva údery a pak jsme přiskočili Lukášovi na pomoc – čest-nečest. S každým zásahem krvavého meče se velikost našeho nepřítele zvětšovala, a když jsme zůstali jen dva, otočili jsme se a začali utíkat. Bena dohnali a taky dostali. Já jsem unikl na poslední chvíli, když jsem skočil do jezera a použil šupinu mořské panny, abych vydržel pod hladinou, dokud komáři nezmizeli.

Když jsem slyšel tento divoký příběh, vzpomněl jsem si na svou cestu do jiné sféry. Došlo k nějaké poruše v procesu a vše probíhalo trochu odlišně. Víry energií byly trochu rychlejší a barevnější. Nedbal jsem na to a vstoupil dovnitř.

Na druhé straně jsem se ocitl v nějakém kovovém příbytku. Byl jsem v podlouhlé chodbě s mnoha stejnými obrazy hvězdného nebe na stěnách – zřejmě byly kouzelné, protože to vypadalo, jako kdybych se díval z okna, a ne na obraz. V tom jsem ho spatřil – temného bojovníka.

Byl celý v černém pancíři a měl na sobě přilbu. Jeho dech byl velmi hlasitý a pravidelný, skoro bych řekl, že za něj dýchal nějaký přístroj. Muž (nebo stroj?) vytáhl krátkou tyčku ve tvaru rukojeti meče a vzápětí z rukojeti vytryskl rudý plamen. Byla to stejnoměrná ohnivá tyč vyzařující tak velký žár, že se vzduch kolem ní tetelil.

S vědeckého hlediska naprosto úžasná věc. Část mého mozku ji okamžitě začala analyzovat a mé srdce toužilo tu věc rozebrat a pochopit. Ovšem temný bojovník byl jiného názoru, a když udělal krok ke mně, pochopil jsem, že se musím bránit.

Dal jsem příkaz Automatonovi, svému osobnímu strážci, kterého jsem tak dlouho stavěl a o kterém jsem věřil, že je téměř neporazitelný. Temný bojovník ho zlikvidoval rychle – jeho rudá zbraň propálila kovové paže Automatona asi stejně snadno, jako horký nůž projíždí máslem. Tedy, Automatonova první rána zasáhla a roztrhla tomu muži rukavici – první krev. Takže je to přece jen člověk – i přesto, že měl děsivou sílu – jako stroj.

Tehdy se stalo něco zvláštního – něco, co jsem pochopil až mnohem později. Temný bojovník se zastavil před bezrukým Automatonem. Všechny čtyři kovové paže ležely bezvládně na zemi. Pozvedl svou ohnivou šavli, aby Automatonovi usekl hlavu, a na chvíli se zastavil. Jeho hlava se mírně natočila ke mně, jako kdyby v mé tváři hledal emoce – bezmoc, zlost, zoufalství. Během několika vteřin zničil mou mnohaměsíční práci a pravděpodobně za okamžik zničí podobně i mé vlastní tělo.

Chvíle nehybnosti byla přerušena – bojovník sebou trochu cukl, na okamžik deaktivoval svou zbraň, pověsil si ji k pasu a druhou rukou se plácl – jako když chcete zabít otravného komára. Na nic jsem nečekal, po hlavě skočil zpět do svého portálu a rychle jsem ho uzavřel.

Vrátil jsem se zpět do své laboratoře a s děsem pozoroval zavírající se portál – dostihne mě ten hrozný bojovník? Vpustím do našeho světa tak děsivého démona?

Portál se zavíral a na poslední chvíli z něj vyšlo ještě něco – malý komár. To on mi zachránil život. Vstal jsem, přišel jsem k okénku a otevřel jsem ho. Jdi si a buď svobodný. Myslel jsem si.

Ovšem komár pravděpodobně nějakým způsobem získal část síly onoho temného bojovníka z jiného světa nebo alespoň nějaký jeho obraz. V močále pravděpodobně nakladl vajíčka – víme, že komáří samci krev nepijí, tak to musela být samice. A z vajíček vznikla nová generace komárů spojená zvláštní silou osobnosti toho temného bojovníka.

Ovšem také je možné, že onen komár – předtím, než vstoupil do mého portálu – sedl na můj experimentální lektvar metamorfózy nebo se z něj napil.

V každém případě tuto teorii nemohu podložit solidním výzkumem, protože tento experiment se mi nedaří zopakovat. Také moje úsilí vyrobit ohnivou šavli, jakou měl ten bojovník, vyžaduje množství zdrojů. A abych získal finanční prostředky potřebné pro výzkum, začal jsem vyrábět přípravek proti komárům a jinému hmyzu.

Zvláště odvážní dobrodruzi, kteří slyšeli o tom zvláštním hejnu komárů, jsou ochotni tyto přípravky – říkám jim repelenty – vyvážit zlatem.

Popis zvláštních schopností

Pití krve - kolik životů komáři útokem seberou, tolik si přičtou i nad maximum svých životů - roj se postupně zvětšuje

Jed - hromadné komáří kousnutí odčerpává sílu, každé kousnutí dočasně snižuje hodnotu všech atributů o 1. Dlouhý spánek hodnoty atributů obnoví.